Vesmír to propojuje

 Nastává trochu jiné období. Cítím v kostech (a kloubech, které mě bolí 😄 ) změny. Příjemné změny.

Objevuju zase čas i sama pro sebe. Jen je to na úkor toho, že chodím déle spát - ale za to s radostnější myslí. (Takové ty "velké úklidy", které spoustu z  nás nakonec těší a "uklízí" i na duši 💪😍 )

Dvojčátka rostou doslova před očima. Čtyři a půl měsíce na tomhle světě! Začínají si hrát s hračkami na hrazdičce, když leží na zemi na dece. Takže na stole už není jen přebalovák a hnízdečko, jak tomu bylo dosud. Už máme půlku jídelního stolu jako normální lidi! :D A na něm zasazené odnože rýmovníku, protože to je asi jediná rostlinka, které vyhovuje moje ne/péče 💚 

Jedna z mých nejbližších se minulý víkend loučila se svobodou a za týden z ní bude paní! (a to je příběh sám pro sebe! 💕)

Cítím v sobě ty změny, cítím je v okolí. Život se rozvolňuje, lidi si zase (po roce?) můžou sednout do hospody a zahrát si třeba šipky nebo kulečník! 😎 Koupit si boty a před tím si je vyzkoušet! 😮 Já během té doby zavřeného světa prožívala těhotenství - a užívala jsem si ho v přírodě (alespoň co se týče mé milované Litomyšle💛), i když psychika haprovala až do té doby, než byli maličcí doma. No a pak první měsíce rodinného života v pěti... 💓

Davi bude mít za sebou první rok školy! Ty změny, které prožívá i on! Stává se samostatnějším člověkem, prožívá "školní" kamarádství, stud před spolužačkami, básničky před tabulí, první přečtené knížky... Distanční výuka a narození jeho dvou sourozenců. Obrovské životní změny a najednou mám pocit, že se zastavuju, zamýšlím, vymýšlím, co kde poklidím zítra a těším se na ty všechny okamžiky! Maličcí se začínají smát, Davi si s nimi chce hrát. Ráj. Ne vždy! (Většinou zmatek a přání, aby den měl více hodin!) Musím si to kolikrát připomenout, jak je tenhle rok obrovský. A jak je to nepopsatelné. Hlavně ten pocit "uvědomování a nadchnutí a únavy a trápení a štěstí - a to hlavně!"